Leden byl překvapivě náročným měsícem. Kdo by to čekal, že? V prvních dnech nového roku přišly na řadu tradiční bilanční témata, která vystřídalo CF2022. Právě od druhého lednového víkendu nabrala má mediální práce na obrátkách. Věnoval jsem se medializaci výsledků voleb předsednictva, vysvětlování kontroverzních výroků, tvorbě infografik, důvěře koaliční vlády atd. V půli ledna bylo jasné, že už najíždíme na předvolební kampaňový jízdní řád, což v prvních týdnech značí především větší množství schůzek, jednání a telefonátů.
V místních sdruženích začaly primární volby kandidátek, což pro mě znamená i větší aktivitu a pozornost médií. Jednotlivým MSkům se snažím pomoci v mediální a marketingové prezentaci a propagaci kandidátů, vydáváme tiskové zprávy, rozhovory, grafiky.
Z výše zmíněných důvodů jsem znovuobnovil práci krajského mediálního týmu, proběhl mediální workshop s centrálním MO, kompletuju nový mediaplán, ověřuji kontakty v medialistu. Zároveň probíhají intenzivnější jednání s centrálním mediálním odborem, včetně příprav vzniku volebního štábu pro komunální a senátní volby.
Poměrně mnoho práce zabírá skládání drobností a střípků, které využijeme v následujících měsících… tedy informace o kandidátech, tvorba mediálních strategií na míru, sběr dat, fotografií, komunikace s centrálním MO atd. Je to neviditelná práce, kterou však někdo udělat musí.
Na konci tohoto zhodnocení si trochu vyleju srdíčko. Nebojte se, neodcházím. Práci, kterou dělám, miluju. Jen stále častěji přemýšlím o tom, zda jde vůbec práci PR a média manažera politické strany skloubit s fungujícím osobním a rodinným životem? S narůstajícím množstvím práce, které nápadně připomíná situaci ze sněmovní kampaně, se obávám, že ne. A když jsme u toho... neznáte náhodou nějakou nezadanou slečnu či paní, která by pochopila, že když chceš dosáhnout úspěchu, musíš tomu obětovat víc, než osm hodin práce denně?